Povstaň, Pane, přijď a vysvoboď nás.
– 2 Na vlastní uši jsme slýchali, Bože,
otcové naši nám vyprávěli
– o tom, cos vykonal za jejich dnů,
v tom dávném čase, rukou svou.
– 3 Pohany vyhnals, je jsi tam vsadil,
národy potřels, a jim jsi dal růst.
– 4 Nedobyli si mečem tu zemi,
nezvítězilo jejich rámě;
– nýbrž tvá pravice, tvoje rámě,
tvá jasná tvář, jen z lásky k nim.
– 5 Ty jsi to, ty, můj král a můj Bůh,
jenž jsi dal zvítězit Jákobovi.
– 6 S tebou jsme zdolali nepřátele,
tvým jménem deptáme protivníky.
– 7 Na svém luku si nezakládám,
nevděčím za vítězství meči:
– 8 tys nám dal zvítězit nad nepřáteli,
pokořils ty, kdo nás nenávidí.
– 9 Proto jsme denně se chlubili Bohem,
povždy jsme chválili tvé jméno.
– 10 Teď jsi nás odvrhl, ponechal v hanbě,
netáhneš, Bože, už do boje s námi.
– 11 Nechals nás utíkat před nepřítelem,
loupí nás ti, kdo nás nenávidí.
– 12 Vydals nás v plen jak jateční stádo,
mezi pohany rozptýlil jsi nás.
– 13 Lacino prodáváš svůj národ,
pramálo jsi tím prodejem získal.
– 14 Sousedům dal jsi nás v opovržení,
všem kolem dokola k hanbě a smíchu.
– 15 Dopustils, že jsme v přísloví vešli,
pohané nad námi kývají hlavou.
– 16 Stále svou hanbu mám před očima,
studem se celý červenám v tváři,
– 17 slyším-li samou hanu a výsměch,
vidím-li mstivého nepřítele.
= 18 A toto dolehlo na nás,†
i když jsme na tebe nezapomněli,
úmluvu s tebou neporušili,
– 19 naše srdce se neodvrátilo,
nesešly naše kroky z tvé cesty,
– 20 a tys nás rozbil v šakalích místech,
ty jsi nás zastřel temnotami.
= 21 Kdybychom bývali zapomněli†
na svaté jméno svého Boha
a vztáhli ruku k cizímu bohu,
– 22 což by to Bůh byl nezpozoroval?
On přece zná všechny tajnosti srdce.
– 23 Pro tebe stále nás pobíjejí,
jednají s námi jak s jatečním stádem.
– 24 Procitni, Pane, proč ještě spíš?
Vzbuď se a nechtěj nás zatratit navždy!
– 25 Proč stále před námi skrýváš svou tvář,
bídu a strast naši zapomínáš?
– 26 Naše duše je sražena v prach,
na zemi ulpělo naše tělo.
– 27 Povstaň už, Pane, na pomoc pospěš,
v milosti své nás vysvoboď!