Po tobě, Bože, dychtí moje duše.
– 2 Tak jako laň, jež dychtí po tekoucích vodách,
tak dychtí, Bože, po tobě má duše.
– 3 Po Bohu žízním v duši, po svém živém Bohu:
kdy konečně zas přijdu před tvou tvář?
– 4 Ve dne i v noci jenom slzy jsou můj pokrm,
když denně slýchám: „Kde máš svého Boha?“
= 5 Duše mi přetéká, když jen se rozpomenu,†
jak vstupoval jsem do svatyně Boží
za jásotu a chvalozpěvu davu.
– 6 Proč se, má duše, rmoutíš,
proč tak ve mně teskníš?
– Jen doufej v Boha, zas ho budu slavit,
toho, jenž je můj zachránce a Bůh můj!
= 7 Jsem sklíčen, proto na tebe tak vroucně myslím†
tu od Jordánu, z hermonského kraje,
z tohoto pahorku, jenž sluje Misar.
– 8 V šumu tvých vodopádů hloubka hloubku volá,
tvé vlny, slapy přese mne se valí.
= 9 Za Pánem ve dne vzhlížím,†
v noci milost čekám,
a písní se modlím k Bohu svého žití.
= 10 Bohu, své skále, říkám:†
„Proč mě zapomínáš?
Proč se mám vláčet nepřítelem tísněn?“
– 11 Až do kostí mě bodá posměch protivníků,
když denně slyším: „Kde máš svého Boha?“
– 12 Proč se, má duše, rmoutíš,
proč tak ve mně teskníš?
– Jen doufej v Boha, zas ho budu slavit,
toho, jenž je můj zachránce a Bůh můj.