Smiluj se nade mnou, Pane, a uzdrav mě.
– 2 Šťasten, kdo ujme se slabých a nuzných:
ve zlých dnech za to ho zachrání Pán.
= 3 Dá mu svou ochranu, zachová život,†
šťastným ho učiní na této zemi,
nepřátelům ho nevydá všanc.
– 4 Pán ho posílí na lůžku strasti;
ty sám mu v nemoci ulehčíš.
– 5 Volám: „Smiluj se nade mnou, Pane,
zhřešil jsem před tebou, uzdrav mě zas!“
– 6 Šuškají nepřátelé: „Kdy umře,
kdy jeho jméno zanikne již?“
– 7 Přijde-li návštěva, naplano tlachá,
venku pak zle mě pomlouvá.
– 8 Všichni mí odpůrci vskrytu mě haní,
smýšlejí o mně co nejhůře.
– 9 „Dolehla na něj morová zkáza,
kdo takhle lehne, ten nevstane víc.“
– 10 Ba i můj přítel, jemuž jsem věřil,
jenž jídal můj chléb, mnou pohrdá.
– 11 Ty však se, Pane, nade mnou smiluj,
z lože mě zdvihni, a splatím to všem.
– 12 Z toho poznám tvou náklonnost ke mně,
když nade mnou nebude jásat můj sok.
– 13 Mně pro mou nevinu však dáš sílu,
před tváří svou mi dáš navěky žít.
– 14 Buď pochválen Pán, Bůh Izraele,
na věky věků! Staň se, staň!