Šťastný člověk, jenž v Pána naději vkládá.
= 2 Doufal jsem, doufal v Pána,†
i sklonil se ke mně
a vyslyšel moje volání.
= 3 Z jámy zkázy mě vytáhl, z bahna a kalu,†
mé nohy na skálu postavil,
mým krokům opět jistotu dal.
– 4 Do úst mi vložil zpěv nový,
chvalozpěv k Bohu.
– Spatří to mnozí, pojme je bázeň,
v důvěře skloní se před Pánem.
= 5 Šťastný člověk, jenž v Pána naději vkládá,†
jenž nedruží se ke zpupným
a k těm, kdo upadli v lež a blud.
= 6 Mnohé divy jsi učinil, Pane, můj Bože,†
i záměry, které s námi máš;
kdo by se tobě vyrovnal!
– Kdybych měl o nich vyprávět,
víc je jich, než se spočítat dá.
= 7 V žertvách a krvavých darech zálibu nemáš,†
smírné a zápalné oběti nechceš;
avšak mně jsi otevřel sluch.
– 8 Řekl jsem tedy: „Hle, zde přicházím nyní!
Ve svitku pro mne je příkaz psán.
– 9 Blaží mě, Bože můj, konat podle tvé vůle,
tvůj zákon v hloubi srdce mám.“
– 10 Tvou spravedlnost jsem zvěstoval před velkou obcí,
ústa jsem nezamkl, Pane, ty víš.
– 11 Tvou spravedlnost nenechám pro sebe vskrytu,
tvou věrnost a pomoc rozhlásím.
– Ani tvou lásku a pravdivost
před velkou obcí nesmlčím.
– 12 Neodpírej mi, Pane, své slitování,
tvá milost a věrnost buď se mnou vždy!
= 13 Neboť mě skličují vůkol nesčetné strasti,†
mé hříchy na mě dopadly,
že ani vzhlédnout si netroufám.
– Mám jich víc nežli na hlavě vlasů,
ztratil jsem veškerou odvahu.
– 14 Kéž se ti, Pane, zlíbí mě vysvobodit!
Pospěš mi, Pane, na pomoc!
[- 15 Ať hanba s potupou padnou konečně na ty,
kdo se mě snaží zahubit,
– ať se stydí a zalezou všichni,
kdo se z mých pohrom radují!
– 16 Jen ať se stáhnou se zahanbením ti všichni,
kdo o mně říkali: „Dobře mu tak.“]
– 17 Zato ať jásají, ať se radují v tobě
všichni, kdo tebe hledají!
– Ať mohou říkat: „Velký je Pán,“
kdo k tobě volají o pomoc!
– 18 Já jsem jen ubohý nuzák,
přijď ke mně, Pane!
– Ty jsi má pomoc, můj zachránce,
neotálej už, Bože můj.