Jen k tobě, Pane, upínám svou naději.
– 2 Říkal jsem: Dám si na své cesty pozor,
abych se neprohřešil jazykem;
– a pokud bude bezbožník stát blízko,
budu svá ústa držet na uzdě.
– 3 Ztichl jsem, zmlkl, i když nešťasten;
ale má bolest jen se zjitřila,
= 4 srdce se v těle prudce rozpálilo.†
Oheň se vzňal, když jsem tak rozmýšlel,
a já jsem musil nahlas promluvit:
= 5 „Dej mi už, Pane, uvidět můj konec†
a jakou míru dní mám před sebou,
ať poznám tak svou pomíjejícnost!
= 6 Hle, vyměřils mé dny jen na pídě,†
v tvých očích je můj život jako nic;
a každý člověk jenom jako dech,
= 7 jen jako stín se tady člověk mihne,†
jen jako dech je všechno bohatství,
jež hromadí, a neví pro koho.
– 8 Co tedy, Pane, teď mám očekávat?
Jen k tobě upínám svou naději.
– 9 Zachraň mě od všech křivd a nepravostí,
bláznům mě nenechávej na posměch!“
– 10 A teď už mlčím, ústa neotevřu,
protože všechno je tvé řízení.
– 11 Odejmi ode mne své navštívení!
Vždyť hynu pod tvou pádnou pravicí!
= 12 Člověka za hřích postihuješ trestem†
a ničíš jeho nádheru jak mol:
je každý člověk jenom jako dech.
= 13 Slyš můj křik, Pane, vyslyš moji prosbu,†
nemlč k mým slzám, vždyť jsem já tvůj host,
poutník jak všichni moji otcové.
– 14 Odvrať svůj přísný zrak, a oddechnu si,
dříve než odejdu a zaniknu.