V tebe doufám, Pane, ty mě vyslyšíš.
– 2 Nekárej mě, Pane, ve svém hněvu,
netrestej mě ve svém rozhorlení!
– 3 Zaryly se do mne tvoje šípy,
těžce na mne dolehla tvá ruka.
– 4 Pro tvůj hněv mám tělo jednu ránu,
pro můj hřích kost ve mně není celá.
– 5 Nad hlavu se nakupily viny,
tíhou přetěžkou mě obtížily.
– 6 Jitří se a páchnou moje rány,
a to všechno pro mou pošetilost.
– 7 Přitlačen a sehnut jsem až k zemi,
celý den se v sklíčenosti vláčím.
– 8 Bedra má jsou celá zanícená,
místečko v mém těle není zdravé.
– 9 Zesláblý jsem, zkroušený až běda,
křičím zhloubi sevřeného srdce.
– 10 Pane, ty znáš každou moji touhu,
žádný povzdech můj ti není tajný.
– 11 Srdce buší, opouští mě síla,
už i světlo v očích se mi kalí.
= 12 Všichni moji přátelé a druzi†
mému neštěstí se vyhýbají,
ba i příbuzní se drží stranou.
= 13 Léčky strojí, kdo mě chtějí zabít,†
hrozí mi, kdo hledají mou zkázu,
denně nové lsti si vymýšlejí.
– 14 Já však jsem k nim hluchý, neslyším je,
němý jsem a ústa neotvírám.
– 15 Tak jsem jako člověk beze sluchu,
bez schopnosti ubránit se slovem.
– 16 Doufám, Pane, v tebe jediného,
ty mě vyslyšíš, můj Pane Bože!
– 17 Říkám si: „Jen ať jim nejsem pro smích,
těm, kdo mají radost, klopýtnu-li!“
– 18 Já pak mám až příliš blízko k pádu,
stále mám svou bolest před očima.
– 19 Proto zhloubi přiznávám svou vinu,
pro svůj hřích jsem obavami sklíčen.
– 20 Silní však jsou moji nepřátelé,
mnozí, kdo mě nenávidí pro nic,
– 21 za dobrotu zlem mi odplácejí,
pasou po mně za to, že chci dobro.
= 22 Proto ty mě, Pane, neopouštěj,†
nevzdaluj se ode mne, můj Bože!
23 Na pomoc mi pospěš, Pane, spáso má!