Šťasten, komu je přikryt jeho hřích.
– 1 Šťasten, komu odpuštěna nepravost
a už je přikryt jeho hřích!
– 2 Šťastný člověk, jehož Bůh již neviní
a v jehož duši není klam.
– 3 Když jsem mlčel, byl jsem sžírán do kostí,
po celé dny jsem bědoval.
– 4 Dnem i nocí mě tvá ruka tížila,
až na troud jsem byl vyprahlý.
– 5 Konečně jsem se ti přiznal k špatnosti,
své zbloudění jsem nesmlčel.
– Řekl jsem si: „Vyznám před Pánem svůj hřích!“
A tys mi vinu odpustil.
– 6 Proto ať se každý, kdo tě vyznává,
jen k tobě modlí v soužení.
– Kdyby spousty vod se zvedly v zátopu,
až k němu nikdy nestoupnou.
– 7 Tys mé útočiště, uchráníš mě běd.
Svou záchranou mě rozjásáš.
– 8 „Poučím tě, ukážu ti kudy jít,
radu i ochranu ti dám.“
= 9 Nebuď jak ten hloupý mezek nebo kůň,†
které zkrotí jenom uzda s udidlem,
jinak je nepřitáhneš blíž.
= 10 Bezbožný je vydán mnoha trápením;†
ale toho, kdo má k Bohu důvěru,
on zahrne svou milostí.
– 11 Radujte se z Pána, kdo jste spravedliví,
jásejte, kdo jste upřímní!