Svého ducha, Pane, ti do rukou vkládám.
= 2 V tobě mám, Pane, své útočiště,†
nedopusť, abych byl zahanben provždy!
Spravedlivý jsi, vysvoboď mě!
= 3 Sluch ke mně nakloň, rychle mě zachraň,†
buď mou skálou, kde najdu svůj úkryt,
pevným hradem, který mě chrání!
– 4 Neboť ty jsi můj hrad a má skála,
veď mě a provázej pro své jméno!
– 5 Zachraň mě ze sítí nastražených,
vždyť jenom ty jsi mé útočiště.
– 6 Svého ducha ti do rukou vkládám,
spasíš mě, Pane, Bože věrný!
– 7 V zášti máš ty, kdo ctí nicotné modly,
já však mám důvěru jedině v Pána.
= 8 Zajásám, zaplesám nad tvou láskou,†
nad tím, žes na moji bídu shlédl,
že ses mě ujal v tísnivé nouzi,
– 9 že jsi mě nevydal nepřátelům,
že jsi mě vyvedl na volný prostor.
– 10 Smiluj se, Pane, nade mnou v tísni,
oči mám hořem zakaleny,
– 11 ve stálých útrapách plyne můj život,
léta má míjejí v hořekování,
– zármutkem chřadnou všechny mé síly,
údy mi slabostí podklesávají.
= 12 Pro smích jsem všem svým nepřátelům,†
pro blázny sousedům, přátelům pro strach,
jak mě kdo potká, přede mnou prchá.
– 13 Z paměti lidí jsem zmizel jak mrtvý,
stal jsem se pohozeným střepem.
= Slyším šuškání davu a hrozby,†
spolu se proti mně umlouvají,
ukládají mi o holý život.
– 15 Já však se spoléhám na tebe, Pane,
„ty jsi můj Bůh,“ ti s důvěrou říkám.
– 16 Pouze v tvých rukou je celý můj osud:
vyrvi mě těm, kdo mě pronásledují!
– 17 Rozjasni tvář nad svým služebníkem,
zachraň mě ve svém milosrdenství!
[= 18 Nenech mě zahanbit, když jsem tě vzýval!†
Zahanbi, Pane, bezbožníky,
umlč je, uvrhni do podsvětí!
= 19 Ať už se zavřou prolhaná ústa,†
která si troufají na spravedlivé,
hovoří o nich s posměšnou pýchou.]
– 20 Jak je velká tvá dobrota, Pane,
kterou máš pro ty, kdo se tě bojí,
– kterou jsi přichystal pro ty všechny,
kdo se před lidmi utekou k tobě!
– 21 Držíš je pod ochranou své tváře,
kryješ je před lidským hanobením,
– pod svou střechou jim úkryt dáváš
před zlobou jazyků utrhačných.
– 22 Chvála buď Pánu za divy lásky,
které mi prokázal za útisku.
– 23 Zatímco já jsem si v úzkosti říkal:
už jsem zapuzen od tvých očí –
– ty jsi přece jen slyšel můj nářek,
s jakým jsem k tobě o pomoc volal.
– 24 Milujte Pána, vy, kdo jste zbožní!
Neboť své věrné Pán vždy chrání;
– zato však těm, kdo jednají zpupně,
plnou měrou za pýchu splatí.
– 25 Buďte silní a stateční srdcem
všichni, kdo máte důvěru v Pána!