Petrovo zapření (42)

Pane, kamkoli jdeš, já půjdu s tebou,
i kdybych měl spolu s tebou umřít,
však byl jsem sám za oné noci,
sám jenom s těmi, kteří tě vůbec neznali.
Však byl jsem sám za oné noci,
sám jenom s těmi, kteří tě vůbec neznali.

Já ten den jsem nechal na moři své sítě,
tys řekl: „Pojď za mnou“, já poslechl jsem tě.
Však, když jsem tě spatřil uprostřed stráží,
já dostal jsem strach, že všechno teď končí.

Pane, kamkoli jdeš…

A když se mě ptali, jestli jsem byl s tebou,
tu veliký smutek sevřel mi srdce.
Ne, vůbec ho neznám, nevím, o kom mluvíš,
nechápu, proč trpí a proč zemřít musí.

Pane, kamkoli jdeš…

Pak utek jsem do tmy té podivné noci,
kdy nad láskou k tobě měl strach větší moci,
když myslel jsem na to, že ty sám jsi zůstal,
kohout zakokrhal a já se rozplakal.

Pane, kamkoli jdeš…