Pane, ty vidíš strasti a muka.
– 1 Proč jsi, Pane, tak daleko od nás,
proč se skrýváš za časů tísně?
– 2 Hříšný tu zpupně chudáka mučí,
že padá do nástrah, které mu schystal.
– 3 Hříšník se ještě svou chtivostí chlubí,
loupí a rouhá se, pohrdá Pánem.
– 4 Svévolník v duchu pyšně si říká:
„Netrestá – není Bůh!“ Takto on smýšlí.
= 5 Jemu se povede vždycky, co páchá,†
na tvůj soud zdaleka nepomýšlí
a svým odpůrcům jenom se šklebí.
– 6 V duchu si říká: „Já neklesnu nikdy,
od rodu k rodu mě neštěstí mine.“
– 7 ústa má plná klamu a křivdy,
na jazyku jen trýzeň a hoře.
= 8 Za humny sedá na číhané,†
úkradkem vraždí nevinného,
očima slídí po chudáku.
= 9 V úkrytu číhá jak šelma v houští,†
číhá, jak lapit ubožáka;
lapí ho, vtáhne do své sítě.
– 10 Shýbá se, krčí, po zemi plazí,
slabí tak padají do jeho moci.
– 11 V duchu si říká: „Bůh o tom neví,
odvrátil tvář, nic nemůže vidět.“
– 12 Vstaň, Pane! Bože, pozvedni ruku!
Nezapomínej na ubožáky!
– 13 Cožpak smí bezbožník pohrdat Bohem,
říkat si: „Však ty nepotrestáš – “?
– 14 Ty sám však vidíš strasti a muka,
hledíš, jak rukou svou se jich ujmout.
– Na tebe vždy se spoléhá slabý,
ty jsi pomocník osiřelých.
– 15 Rámě přeraz hříšnému lotru,
potrestej špatnost, ať nadobro zajde!
– 16 Pán je králem na věky věků,
vymizí pohané z jeho země.
– 17 Touhu ubohých vyslyšels, Pane,
v srdci je sílíš a sluchu jim přeješ,
– 18 sirotkům, stíhaným zjednáváš právo.
Člověk z hlíny už nesmí nás děsit!