Pán nezapomíná na ubožáka.
– 2 Chci tě chválit, Pane, z celého svého srdce,
vyprávět chci o všech tvých podivuhodných skutcích.
– 3 Radovat se budu, s jásotem tebe vzývat,
hrát a zpívat budu, Nejvyšší, pro tvé jméno,
– 4 protože se stáhli mí nepřátelé zpátky,
zhroutili se všichni, zanikli před tvou tváří.
– 5 Vždyť ty sám ses ujal mé pře a mého práva,
zasedl jsi na trůn k spravedlivému soudu,
– 6 pohany jsi srazil a bezbožníky potřel,
navždy a na věčné věky vyhladils jejich jméno.
– 7 Zemdleli nepřátelé, v záhubu navěky padli,
vylidnils jejich města, památka jejich zašla.
– 8 Pán zato bude trůnit věčně,
k soudu si postavil svůj stolec.
– 9 Svět bude soudit spravedlivě,
rozsudek vyřkne nad národy.
– 10 Pán bude útočištěm slabých,
útulkem jejich v době bídy.
– 11 A budou v tebe důvěřovat
ti, kdo se znají k tvému jménu,
– neboť kdo tebe hledá, Pane,
toho ty v nouzi neopustíš.
– 12 Hrejte Pánu, jenž sídlí na Sióně,
mezi národy zvěstujte jeho skutky!
– 13 Mstitel krve, on ubohé má v mysli,
nikdy nezapomíná jejich nářků.
= 14 Smiluj se nade mnou, Pane,†
shlédni na moji bídu, co snáším od nepřátel,
vyveď mě od bran smrti!
= 15 Ať všechnu chválu tvou zpívám†
v branách siónské dcery
a nad tvou pomocí jásám.
– 16 Propadli pohané do jam, které kopali jiným,
sami se lapili nohou do léčky, kterou kladli.
– 17 Tak se Pán projevil soudem:
neboť se polapil hříšník do díla vlastních rukou.
– 18 Do podsvětí ať se propadnou hříšní
s pohany, kteří na Boha zapomínají,
– 19 ubožák nepadne ve věčné zapomenutí,
naděje nuzných nadobro nezajde nikdy.
– 20 Povstaň, Pane, ať pyšně nejásá člověk,
před tvou tváří ať jdou pohané na soud!
– 21 Uvrhni na ně, Pane, třesavku hrůzy,
ať zvědí národy pohanů, že jsou jen lidé.