Zachraň mě, Pane, pro své slitování.
– 2 Nekárej mě, Pane, ve svém hněvu,
v rozhorlení svém mě netrestej!
– 3 Nade mnou se smiluj, Pane, chřadnu,
uzdrav mě, jsem z hloubi otřesen.
– 4 Na dno roztřesena je má duše –
jak chceš, Pane, dlouho otálet?
– 5 Vrať se opět, Pane, vysvoboď mě,
pro své slitování zachraň mě!
– 6 Z mrtvých nikdo už tě nevzpomene;
kdo by v podsvětí tě velebil?
= 7 Už jsem vysílen svým naříkáním,†
každou noc jen pláčem lože skrápím,
slzami své lůžko promáčím.
– 8 Oko mé je hořem zakaleno,
stárnu z tolika svých nepřátel.
– 9 Pryč ode mne všichni, kdo mi křivdí!
Neboť Pán mé nářky uslyšel;
– 10 uslyšel Pán volání mé prosby,
vyslyšel Pán moji modlitbu.
– 11 Ať se poděsí mí nepřátelé,
ať se s hanbou kvapně odklidí!