Blaze člověku, který doufá v Pána.
– 1 Proč se bouří kmeny pohanů,
národy proč snují marné plány?
= 2 K boji povstávají králové,†
smlouvají se vládci proti Pánu,
proti jeho pomazanému.
– 3 „Zpřetrhejme jejich okovy,
shoďme ze sebe ta jejich pouta!“
– 4 Směje se jim na nebesích Pán,
úsměšek má pro ně na svém trůnu.
– 5 Potom k nim však s hněvem promluví,
vyděsí je ve svém rozhořčení:
– 6 „Já jsem svého krále dosadil
na Siónu, na své svaté hoře!“
= 7 Rozhodnutí Páně rozhlásím.†
Takto ke mně promluvil můj Pán:
„Tys můj syn, já dnes jsem tebe zplodil.
– 8 Požádej, a národy ti dám,
zemi budeš vlastnit do všech končin.
– 9 Povládneš jim prutem železným,
jako z hlíny džbán je můžeš rozbít!“
– 10 Proto, králové, už prohlédněte,
poučit se dejte, vládci země!
– 11 V bázni služte Pánu, vzývejte ho,
skloňte se a s chvěním se mu vzdejte,
= 12 ať vás v rozhorlení nezahubí;†
neboť zakrátko už vzplane hněvem.
Blaze těm, kdo důvěřují v něho!