Blahořečen buď Pán, má skála.
= 1 Blahořečen budiž Pán, má skála!†
On mé ruce učí bojovat,
moje prsty zdatně si vést v bitvě.
– 2 Je mi slitováním, je mi hradem,
útočištěm mým a zachráncem,
– štítem, na který je spolehnutí.
Národy mé vládě podrobil.
– 3 Pane, co je člověk, že dbáš o něj,
co syn lidský, že ho v mysli máš?
– 4 Vždyť je člověk jako pouhý vánek,
jeho dny jak stín, jenž přeletí.
– 5 Pane, skloň svá nebesa a sestup,
hor se dotkni, vystoupí z nich kouř.
– 6 Metej blesky své a rozežeň je,
šípy své, ať padnou ve zmatek!
– 7 Napřáhni svou ruku z vysokosti,
vytrhni mě ze záplavy vod,
= vysvoboď mě z rukou cizáků,†
8 kteří ústy lživě promlouvají,
křivá je i jejich pravice!
– 9 Bože, chci ti novou píseň zpívat,
na desítistrunnou harfu hrát.
– 10 Ty jsi ten, kdo ochraňuje krále,
spasil svého sluhu Davida.
– 11 Zachraň mě před zkázonosným mečem,
vysvoboď mě z rukou cizáků,
– kteří ústy lživě promlouvají,
křivá je i jejich pravice!
– 12 Naši synové jak sazenice
ať se na záhoně rozrostou,
– naše dcery jako rožní sloupy
vytesané jako pro palác!
– 13 Naše stodoly ať oplývají
vším, co k jídlu mohou poskytnout,
– stáda ať nám v tisících se množí,
v desetitisících na lukách!
= 14 Naše krávy ať jsou těžké tukem,†
nezmetají ani nehynou!
V našich ulicích ať nezní pláč!
– 15 Šťastný národ, jemuž se tak daří!
Šťastný národ, jemuž Pán je Bůh!