Žalm 142

Pane, ty jsi mé útočiště.

2 Velikým hlasem k Pánu volám,
o milost nahlas Pána prosím.

3 Vylévám před ním svoje nářky,
svěřuji se mu se svou bídou.

4 I když můj duch už ve mně chřadne,
ty přesto znáš mou každou stezku.
– Na cestě, po které já kráčím,
tajně mi nastražili léčku.

5 Pohlédnu vedle sebe vpravo:
není tu, kdo by chtěl mě chránit.
– Nikde už nemám útočiště,
nikdo už nedbá na můj život.

= 6 Proto já, Pane, k tobě volám†
a říkám: Tys mé útočiště,
ty jsi můj úděl v zemi živých!

7 Slyš moji úpěnlivou prosbu,
neboť jsem velmi zbědovaný.
– Ochraň mě od mých stihatelů,
na jejich přesilu jsem slabý.

8 Vyveď mě šťastně ze žaláře,
abych tvé jméno mohl chválit!
– Poctiví přidají se ke mně,
když ty mi osvědčíš svou přízeň.