Nezapomeň na nás, Pane.
– 1 U babylónských řek jsme sedávali
a s pláčem vzpomínali na Sión.
– 2 Na vrby, které v onom kraji rostly,
jsme zavěšovali své citery,
– 3 když ti, co odvlékli nás do zajetí,
nás chtěli nutit, ať jim zpíváme,
– trapiči chtěli, ať se radujeme:
„Zpívejte něco z písní siónských!“
– 4 Jak ale bychom byli dokázali
zpívati písně Páně v cizině!
– 5 Jeruzaléme, než tě zapomenout,
to spíše ať mi uschne pravice!
– 6 Spíš ať se jazyk přilepí mi k patru,
než abych přestal myslet na tebe,
– než abych nepovznášel Jeruzalém
vysoko nad své všechny radosti!
[- 7 Edomským, Pane, nikdy nezapomeň
ten neblahý den Jeruzaléma,
– když křičeli: „Jen zbořte, pobořte ho,
vyvraťte do samého základu!“
= 8 Ty, babylónská dcero, plenitelko,†
buď blahořečen, kdo ti odplatí
za všechno zlé, cos učinila nám!
– 9 Buď blahořečen, kdo tvé děti zjímá
a kdo je o skalisko roztříští!]