Žalm 127

Jdeme, Pane, vstříc tvému domu.

1 Jestliže dům nebuduje Pán,
lopotí se marně, kdo jej staví.
– Jestli město nestřeží sám Pán,
marně budou hlídat městské stráže.

2 Marno vám je vstávat před ránem,
vysedávat dlouho u své práce,
– pak až v noci jídat krušný chléb:
sám ho dá i za spánku svým milým.

3 Hle, jsou darem Páně synové,
jeho vzácnou odměnou plod lůna.

4 Čím jsou šípy ruce bojovné,
tím jsou otci synové z let mládí.

5 Šťasten, kdo jich plný toulec má:
hanby nedojde v při s protivníkem.