Zachraň mě, Bože, ve své dobrotivosti.
[= 1 Bože, jejž velebím, nehleď mlčky!†
2 Na mne se rozkřikla bezbožná ústa!
Prolhaným jazykem mluvili ke mně,
– 3 zahrnuli mě slovy záští,
do mne se pustili pronic a zanic.
– 4 Za všechnu dobrotu na mne soptí,
zatímco já jsem za ně se modlil.
– 5 Za dobré zlým se mi odplácejí,
za moji lásku nenávistí.
– 6 „Pošlete na něj někoho zlého,
ať po své pravici žalobce najde!
– 7 Až bude souzen, ať shledán je vinným!
Ať se mu přičte i modlitba za hřích!
– 8 Ať má dny života ukráceny,
jeho úřad ať obsadí jiný!
– 9 Ať jeho děti se sirotky stanou
a jeho manželka ať je vdovou!
– 10 Ať jdou žebrotou jeho děti,
ať jsou vyhnány z pustého domu!
– 11 Lichvář ať uchvátí, co bylo jeho,
cizí ať vyplení všechno, co získal!
– 12 Ať nemá nikoho, kdo se ho ujme,
kdo by se smiloval nad sirotky!
– 13 Potomstvo jeho ať neujde zkáze,
jménem ať vymře už ve svých dětech!
– 14 Vždy ať se vzpomíná vin jeho otců,
hřích jeho matky ať zahlazen není,
– 15 jen ať je Pán má na očích stále,
ať jejich památku ze země shladí!
= 16 Neboť on neznal slitování,†
nýbrž slabé a ubohé stíhal,
sklíčené srdcem do smrti vháněl.
– 17 Jako rád proklínal, sám ať je proklet,
jak nepřál druhým, buď nepřáno jemu!
= 18 V kletbách si chodil jak v denním šatě:†
ať se mu do útrob vrazí jak voda,
do všech kostí jak horoucí olej!
– 19 Ať na něm kletba ulpí jak roucho,
jako pás, který nesundá z těla!“
– 20 Takto si vedou ti, kdo mě viní,
ti, kteří o mně tak zavile mluví.
– 21 Zato však ty se mnou, Pane, můj Bože,
nalož dle svého svatého jména!
= V dobrotě lásky své vysvoboď mne,†
22 neboť jsem nebožák, ponížený,
srdce se ve mně žalostí svírá.
– 23 Tratím se jako ten stín, jenž se dlouží,
jsem jako obtížná kobylka střásán.
– 24 Postem má kolena vrávorají
a moje maso bez tuku chřadne.
– 25 Předmětem posměchu stal jsem se pro ně,
hledí na mne a jen vrtí hlavou.
– 26 Přijď mi už na pomoc, Pane, můj Bože,
zachraň mě ve své dobrotivosti!
– 27 Ukaž jim, že se tak stalo tvou rukou,
že tys to, Pane, učinil pro mne!
= 28 Pak ať mi klnou, jen ty když mi žehnáš!†
V hanbu ať padnou mí protivníci,
kdežto tvůj služebník ať se smí těšit!
– 29 Oděni hanou ať jsou, kdo mě tepou,
ať se jak do pláště do hanby halí!
– 30 Já budu hlasitě velebit Pána,
ve shromáždění budu ho chválit.
– 31 Vždyť stanul chudáku po pravici,
aby ho zachránil před jeho soudci.]