Zachraň nás, Pane, neboť jsme zhřešili.
– Slavte Pána za to, jak je dobrý,
jak až navěky je milosrdný!
– 2 Kdo vylíčí mocné skutky Páně,
kdo vypoví všechnu jeho slávu?
– 3 Blaze těm, kdo zachovají právo,
kdo si vždycky vedou spravedlivě!
– 4 Z lásky k svému lidu vzpomeň na nás,
přijď nám, Pane, rychle ku pomoci!
= 5 Přej nám šťastný díl svých vyvolených,†
radovat se radostí tvých věrných
a tvým dědictvím se honosit!
– 6 Hřešili jsme jako naši předci,
žili bezbožně a v nepravosti.
– 7 Naši předci za egyptských časů
nechápali tvoje velké divy,
– nemyslili na tvá dobrodiní,
vzepřeli se Pánu u moře.
– 8 Zachránil je přesto pro své jméno,
aby ukázal svou velkou moc.
– 9 Proti moři zahrozil, a vyschlo,
vodou je jak stepí provedl.
– 10 Vytrhl je z ruky nenávistných,
vykoupil je z moci nepřátel.
– 11 Spláchly vody jejich protivníky,
ani jediný z nich nezůstal.
– 12 Tehdy jeho slovům uvěřili,
tehdy zapěli mu chvalozpěv.
– 13 Zas však jeho skutků zapomněli,
nevyčkali, jak on rozhodne,
– 14 chtivostí se v poušti dali strhnout,
pokoušeli Boha v pustině.
– 15 Dal jim tedy, co tak vymáhali,
ale s tím i zhoubnou nákazu.
– 16 Řevnili v svých stanech na Mojžíše,
na árona, zasvěcence Páně:
– 17 Datana pak pohltila země,
zasypala Abiramův houf,
– 18 rozmohl se požár v jejich tlupě,
sžehl plamenem ty bezbožné.
– 19 U Horebu odlili si tele,
modle kovové se klaněli
– 20 a tak svoji slávu zaměnili
za podobu býložravce z kovu.
– 21 Na zachránce Boha zapomněli,
jaké konal divy v Egyptě,
– 22 jaké zázraky tam v zemi Cháma,
jaký v Rudém moři velediv.
= 23 Už se chystal k jejich zahubení,†
kdyby Mojžíš, jeho vyvolenec, nebyl se jich vůči němu zastal,
aby zdržel zhoubný jeho hněv.
– 24 Opovrhli vytouženou zemí,
jeho slovům věřit odmítli,
– 25 ustavičně reptali v svých stanech,
hlasu Páně odpírali sluch.
– 26 Vztáhl na ně paži přísahaje,
že je v poušti zcela rozmetá,
– 27 v národech že rozptýlí rod jejich,
rozpráší je po všech končinách.
– 28 Přidali se k Baál-Peórovi,
z žertev mrtvých bohů jídali.
– 29 Hanebnostmi popouzeli Pána,
až je stihla rána morová.
– 30 Tu však povstal Pinchas, aby trestal,
a tak mor byl opět odvrácen.
– 31 Což mu připočteno za zásluhu
z rodu do rodu a navěky.
– 32 U vod meribských pak rouhali se,
že i Mojžíš zkusil kvůli nim:
– 33 neboť tak mu rozdráždili mysl,
že byl stržen k slovům nemoudrým.
– 34 Dál pak nevyhladili ty kmeny,
jak jim bylo Pánem řečeno,
– 35 nýbrž s pohany se pomísili,
chytili se jejich špatností.
– 36 Uctívali s nimi jejich modly,
které pro ně byly nástrahou,
– 37 takže svoje syny a své dcery
přinášeli v oběť démonům.
= 38 Nevinnou krev marně prolévali,†
krev svých dětí, synů jako dcer,
na oltářích kananejských model,
= hříchem krve znesvětili kraj.†
39 Tak se svými skutky poskvrnili,
takto byli Bohu nevěrni!
– 40 Zahořel Pán hněvem na svůj národ,
pojal odpor k svému dědictví.
– 41 V ruce pohanů je proto vydal;
vládli jim, kdo chovali k nim zášť.
– 42 Utiskovali je nepřátelé,
jejich moci byli poddáni.
= 43 Přemnohokrát Pán je vysvobodil,†
oni však mu vzdorovali dále;
propadali hlouběj do svých vin.
– 44 On vždy znova shlédl k jejich bídě,
kdykoli je slyšel naříkat;
– 45 kvůli nim byl pamětliv své smlouvy,
z lásky nesmírné se slitoval,
– 46 takže vzbudil soucit k nim i u všech,
u kterých se octli v zajetí.
– 47 Vysvoboď nás, Pane, ty náš Bože,
shromáždi nás z krajin pohanských,
– ať tvé svaté jméno velebíme,
slávou tvou se smíme honosit!
= 48 Veleben buď Pán, Bůh Izraele,†
od počátku věků navěky!
Všechen lid ať nyní volá: Staň se!