Zpíváme, Pane, o divech tvé lásky.
– 1 Slavte Pána, ctěte jeho jméno,
zjevte jeho díla národům!
– 2 Zpívejte mu, na strunách mu hrejte,
všechny jeho divy hlásejte!
– 3 Honoste se jeho svatým jménem!
Ať se radují, kdo Pána ctí!
– 4 Dbejte o Pána a jeho sílu,
stále hledejte jen jeho tvář!
– 5 Vzpomeňte si na divy, jež konal,
znamení a soudy z jeho úst,
– 6 rode jeho sluhy Abrahama,
děti vyvolence Jákoba!
– 7 Jenom on, jen Pán je naším Bohem,
jeho soudy přes veškerou zem.
– 8 On je provždy pamětliv své smlouvy
– pro sta pokolení dal svůj slib -,
– 9 smlouvy uzavřené s Abrahamem,
přísahy, co Izákovi dal.
– 10 Zákonem ji určil pro Jákoba,
věčnou smlouvou pro Izraele.
– 11 Řekl: „Dám ti kananejskou zemi
za určený úděl dědičný.“
– 12 Že jich počtem bylo dosud málo,
maloučko, a hosty byli tam
– 13 – od národa k národu se táhli,
z jedné říše mezi jiný lid -,
– 14 nedovolil nikomu je tisknout,
mnohé krále ztrestal kvůli nim:
– 15 „Nedotknete se mých pomazaných,
neublížíte mým prorokům!“
– 16 Když na zem svolal hladomor,
odňal jí všechen živný chléb,
– 17 jednoho poslal před nimi:
Josef byl prodán v otroctví.
– 18 Nohy mu pouty svázali,
sevřeli hrdlo do želez,
– 19 až jeho slovo splněno
a výrok Páně potvrzen.
– 20 Tu králi vnukl pustit jej:
pán národů mu volnost dal.
– 21 K řízení svěřil mu svůj dům
a do správy svůj majetek.
– 22 Dle svého měl vést knížata
a rádce učit moudrosti.
– 23 I přišel do Egypta Izrael,
byl Jákob hostem v zemi Chámově.
– 24 A v ní Pán mocně rozmnožil svůj lid,
až ten byl silnější než domácí.
– 25 V těch vzbudil proti svému lidu zášť,
zákeřnost proti služebníkům svým.
– 26 Pak poslal svého sluhu Mojžíše
a árona, jejž sám si vyvolil.
– 27 Činili jeho divy v Egyptě,
znamení mocná v zemi Chámově:
– 28 Sám seslal temnoty, a bylo tma;
oni však jeho slov dbát nechtěli.
– 29 Proměnil tedy jejich vody v krev
a ryby v nich jim nechal pohynout.
– 30 Celá zem hemžila se žábami,
až do královských komnat nalezly.
– 31 Přikázal – přiletěly roje much,
přeplněn komáry byl každý kout.
– 32 Namísto deště seslal příval krup,
po celé zemi blesky planuly.
– 33 Vinice, fíkovníky potloukl,
zporážel stromy v jejich krajinách.
– 34 Přikázal – vpadly mraky kobylek
a nespočetné spousty sarančí.
– 35 Zničily v zemi všechno zelené,
zničili vše, co pole zrodila.
– 36 Zahubil jim vše prvorozené,
prvotiny všech jejich plodných sil.
– 37 Se zlatem, stříbrem lid svůj vyvedl,
a v jejich kmenech nikdo nestonal.
– 38 Egypt byl jejich odchodu jen rád,
neboť mu byli leda pro postrach.
– 39 I zaclonil je hustým oblakem
a plamenem jim svítil za noci.
– 40 Žebrali na něm – dal jim křepelky,
nebeským chlebem sytil lačnící.
– 41 Rozrazil skálu – voda vytryskla
a proudem rozlila se do pouště.
– 42 Neboť měl v paměti svůj svatý slib,
jak ho dal kdysi Abrahamovi.
– 43 Vyvedl národ, jenž se radoval,
své vyvolené, kteří jásali.
– 44 A daroval jim kraje pohanů,
majetku národů se zmocnili,
– 45 aby pak žili v jeho zákoně,
zachovávali jeho příkazy.