Před tebou, Pane, spočineme.
– 2 Pane, vyslyš moje prosby,
kéž tě dosáhne můj hlas!
– 3 Svoji tvář mi neukrývej
v dnešní strastiplný den,
– nakloň ke mně sluch v čas nouze,
pospěš na mé volání!
– 4 Mé dny jako dým se tratí,
v kostech spaluje mě žár,
– 5 srdce schne jak zprahlá tráva,
zapomínám už i jíst.
– 6 Samým sténáním a nářkem
už jen kost a kůže jsem,
– 7 podobám se ptáku v poušti,
jsem jak sýček v sutinách,
– 8 chřadnu, naříkám jak ptáče
osiřelé na střeše.
– 9 Stále běsní nepřátelé,
tupí mě a klnou mi.
– 10 Popel jídám jako chleba,
piju s nápojem svůj pláč
– 11 pro tvůj hněv a rozhorlení:
zdvihls mě – a svrhl zpět!
– 12 Mé dny jsou stín klesající,
sám jak tráva uvadám.
– 13 Avšak ty, Pane, trváš věčně,
tvé jméno z rodu do rodu.
– 14 Vstaň, ustrň se zas nad Siónem,
nadešel k slitování čas.
– 15 Milují jej tví služebníci,
pláčí nad jeho zřícením.
– 16 Národy budou ctít tvé jméno,
tvou slávu všichni králové,
– 17 až zbuduje Pán Sión znova,
zjeví se ve své nádheře,
– 18 až k prosbě bezmocných se skloní,
nezhrdne jejich modlitbou.
– 19 Tak budiž psáno pro budoucí,
ať příští národ Pána ctí!
– 20 Neboť Pán shlédl ze svatyně,
on z nebe na zem popatřil,
– 21 zajatců vzdechy aby slyšel,
zachránil ty, jimž hrozí smrt,
– 22 k cti tvého jména na Sióně,
k tvé chvále v Jeruzalémě,
– 23 až národy a celé říše
se k službě Páně shromáždí.
– 24 Cestou ochabla má síla,
dej mi znát těch pár mých dní,
– 25 z půlky jich mě neodváděj!
Věky věků je tvých let!
– 26 Dávno založil jsi zemi,
nebesa jsou dílem tvým:
– 27 pominou – ty budeš dále;
rozpadnou se jako šat –
– změníš je, jak šat se mění,
28 roků tvých je bez konce.
– 29 Pak synové tvých služebníků
přebývat budou v bezpečí
– a jejich potomstvo i nadál
před tvojí tváří potrvá.