Tys, Pane, mé útočiště a hrad můj.
– 1 Kdo žije pod ochranou Nejvyššího,
přebývá v stínu Všemohoucího,
– 2 ať říká Pánu: „Tys mé útočiště,
můj hrad a Bůh můj, v nějž mám důvěru.“
– 3 Vždyť on tě zachraňuje z tenat lovců,
před slovem, které zkázu přináší.
– 4 On zastíní tě svými perutěmi,
pod jeho křídly dojdeš ochrany.
– 5 Nebudeš strachovat se nočních příšer
a šípů, které za dne létají,
– 6 nákazy, která v temnotách se plíží,
moru, jenž řádí za bílého dne.
= 7 I když jich padne po tvém boku tisíc,†
ba deset tisíc po tvé pravici,
záhuba přesto tebe nedosáhne;
– vždyť jeho věrnost
je tvůj kryt a štít.
– 8 Naopak, na své oči budeš vidět,
spatříš, jak hříšné stíhá odplata.
– 9 Co ty však? Pán je tvoje útočiště,
ty Nejvyššího vzal sis k ochraně.
– 10 Proto nic zlého se ti nepřihodí,
nepřijde žádná rána na tvůj stan.
– 11 Vždyť kvůli tobě andělům dal příkaz,
na všech tvých cestách být ti ochránci.
– 12 A proto budou na rukou tě nosit,
aby ses neporanil o kámen.
– 13 A budeš kráčet po hadech a štírech
a lva i draka klidně zašlápneš.
– 14 „Že je mi oddán, já ho vysvobodím,
ochráním, že se k mému jménu zná.
= 15 A vyslyším ho, když mě bude vzývat,†
budu s ním v každém jeho soužení,
zachráním ho a ke cti pozvednu.
– 16 Dosyta obdařím ho dlouhým věkem
a svoji spásu mu dám uvidět.“