Milost Pána budiž s námi.
– 1 Pane, tys byl naše útočiště
z pokolení do pokolení.
= 2 Ještě dřív, než zrodila se horstva,†
ještě nežli vznikla zem a vesmír,
z věčna do věčna jsi, Bože, ty!
– 3 Smrtelníky vracíš v prach a říkáš:
„Děti lidské, navraťte se zpět!“
= 4 Neboť co je tisíc let v tvých očích,†
nežli jeden den, co včera minul,
nežli jedna hlídka za noci!
– 5 Vždyť ty sám rok za rokem je siješ,
jsou jak tráva, která dorůstá:
– 6 s jitrem vyrazí a žene vzhůru,
a již večer uvadá a schne.
– 7 A my vpravdě hyneme tvým hněvem,
rozhorlením tvým jsme zděšeni.
– 8 Ty máš naše viny před očima,
skryté hříchy zjevně před sebou.
– 9 Naše dny v tvém hněvu odplývají,
naše leta odvanou jak vzdech.
– 10 Náš věk čítá sedmdesát roků,
osmdesát v dobrém případě,
– vesměs plných těžkostí a trampot;
přeletí, a odvanem i my.
– 11 Kdo zná všechnu sílu tvého hněvu,
kdo se strachuje tvé nevole?
– 12 Naše dny nás nauč správně čítat,
ať konečně srdcem zmoudříme!
– 13 Obrať se k nám, Pane, neotálej,
služebníkům svým buď milostiv!
– 14 Syť nás od rána svým slitováním,
ať nám život projde v radosti!
– 15 Potěš nás již za všechny dny strastí,
za leta, kdy znali jsme jen zlé.
– 16 Zjev svým služebníkům svoje dílo,
jejich dětem všechnu slávu svou!
= 17 Milost Pána, Boha budiž s námi,†
žehnej hojně práci našich rukou,
práci našich rukou dopřej zdar!