O skutcích lásky tvé, Pane, chci navěky zpívat.
– 2 O skutcích lásky tvé, Pane, chci navěky zpívat,
ústy hlásat tvou věrnost všem pokolením.
– 3 Neboť tys řekl: „Navěky trvá má přízeň,
základy pevné má věrnost na nebi má.
– 4 Se svým vyvoleným jsem uzavřel smlouvu,
David, služebník můj, má ode mne slib:
– 5 Tvému potomstvu zajistím trvání věčné,
trůn tvůj upevním pro všechna pokolení.“
– 6 Nebesa, Pane, oslavují tvé divy
a tvoji věrnost veškeré zástupy svatých.
– 7 Neboť kdo nad mraky mohl by rovnat se Pánu,
kdo z Božích synů Pánu by podoben byl?
– 8 Bůh – tam ve sboru svatých nadevše mocný,
velký a hrozný, nad všechny vyvýšený!
– 9 Pane zástupů, kdo je tak, jako ty jsi?
Stále a vždy vůkol tebe tvá věrnost a moc.
– 10 Ty jsi vládcem nade vším nezkrotným mořem,
ty držíš na uzdě příboj vzedmutých vln.
– 11 Ty jsi jak mršinu zašlapal, rozmetal Rahab,
mocným ramenem rozprášil odpůrce své.
– 12 Tvá jsou nebesa, tak jako tvá je i země,
svět i vše, co v něm žije, stvořil jsi ty.
– 13 Ty jsi stvořil jižní i severní stranu,
Tábor i Hermón jásají při jménu tvém.
– 14 Tvoje paže je plna obrovské síly,
tvá ruka mocná, pravici zdviženu máš.
– 15 Trůn tvůj je podepřen spravedlností a právem,
láska a věrnost předchází všudy tvou tvář.
– 16 Šťastný je lid, jenž umí a ví, jak tě slavit,
chodit před tebou, Pane, v tvém světle žít.
– 17 Denně se těší ze slávy tvého jména,
jásají nad tím, jak jsi spravedlivý.
– 18 Neboť jen ty jsi jim veškerou krásou i silou
a tvou přízní mohutní naše moc.
– 19 Vpravdě i štít náš náleží jedině Pánu,
Svatému Izraele patří náš král.
– 20 Za onoho času mluvil ve vidění
k svému věrnému a tak jsi prohlásil:
– „Čelenku jsem vložil na mladého reka,
z lidu jsem jej zdvihl, mnou je vyvolen.
– 21 Davida jsem našel, svého služebníka,
jeho pomazal jsem svatým olejem,
– 22 aby moje ruka stále byla při něm,
aby ho má paže posilovala.
– 23 Žádný nepřítel ho lstivě neoklame,
žádný zlosyn nesmí jeho pokořit.
– 24 Před ním budu drtit jeho protivníky,
kdo ho nenávidí, všechny budu bít.
– 25 Provázet ho budu věrností a přízní
a mým jménem bude vzrůstat jeho moc.
– 26 Na sám obzor moře vztáhnu jeho ruku,
a na mocné řeky jeho pravici.
– 27 On pak ať mě vzývá, říká:,Tys můj otec,
jenom tys můj Bůh a skála spásy mé.‘
– 28 Za to mu dám práva prvorozenectví,
učiním ho prvním mezi vladaři.
– 29 Do věčnosti časů zachovám mu přízeň,
zůstanu mu věrný v naší úmluvě.
– 30 Věčné zachování dám i jeho rodu,
pokud nebe trvá, zůstane mu trůn.
– 31 Jestli jeho děti opustí můj zákon,
podle mého řádu nebudou-li žít,
– 32 poruší-li někdy, co jsem ustanovil,
a mých přikázání přestanou-li dbát,
– 33 potrestám je metlou za to provinění,
pocítí mé důtky za spáchaný hřích.
– 34 Přesto od něho svou milost neodvrátím,
ve své věrnosti ho přesto nezklamu.
– 35 Svoji úmluvu s ním nikdy neporuším,
co má ústa řekla, to už nezměním.
– 36 Při své svatosti jsem jednou odpřísáhl,
– ode mne se David klamu nedočká -:
– 37 jeho rod že bude trvat do věčnosti,
stálý přede mnou jak slunce jeho trůn,
– 38 věčně trvalý jak měsíc na nebesích,
dokud mraky půjdou, pevně bude stát.“
– 39 Přesto jsi jej nyní zamítl a zdrtil,
znelíbil si svého Pomazaného,
– 40 odvrhl jsi smlouvu se svým služebníkem,
jeho korunu jsi svrhl do prachu.
– 41 Pobořil jsi rázem všechny jeho hradby,
jeho opevnění změnil v sutiny.
– 42 Kdokoli jde mimo, loupí jeho statky,
on sám nyní zůstal pro smích sousedům.
– 43 Povznesl jsi rámě jeho protivníků,
rozmnožil jsi radost jeho nepřátel.
– 44 Ba před útočníkem jeho meč jsi sklonil,
v boji jsi mu nedal obstát vítězně.
– 45 Přelomil jsi vedví žezlo jeho lesku,
do prachu jsi nechal padnout jeho trůn.
– 46 Odečetls mnohé ze dnů jeho mládí,
jeho samého jsi hanbou zahrnul.
– 47 Jak dlouho, Pane? Navěky budeš se skrývat?
Což se jak oheň rozhořet má tvůj hněv?
– 48 Považ jen, Pane, že musím zaniknout navždy!
Cožpak jsi lidi stvořil k nicotě jen?
– 49 Žije snad někdo, kdo by se nedožil smrti,
kdo by se vymkl z dosahu podsvětí?
– 50 Kam se poděla, Pane, tvá někdejší láska,
jíž ses tak napevno Davidu zapřísahal?
– 51 Pomysli, Pane, na ponížení svých věrných,
že mám v hrudi nést posměch národů všech,
– 52 snášet, jak odpůrci tví, Pane, potupu vrší,
jak tvému Pomazanému jde ve stopách smích!
– 53 Navěky Pán buď veleben!
Staň se, staň!