Pomoz nám, Bože naší záchrany.
= 1 Bože, v dědictví tvé vtrhli pohané,†
svatyni tvou hrůzně pošpinili,
Jeruzalém obrátili v trosky!
– 2 Ptákům pohodili těla sluhů tvých,
mrtvoly tvých věrných divé zvěři.
– 3 Jako vodu prolévali jejich krev
u Jeruzaléma, bez hrobníků.
– 4 Terčem urážek jsme pro své sousedy,
na posměch a hanu pro vůkolní.
– 5 Dokdy, Pane, chceš se hněvat? Navěky?
Má tvé rozhorlení planout ohněm?
[- 6 Lij hněv na pohany, co tě neznají,
na říše, jež nectí tvoje jméno,
– 7 neboť pohltili tvého Jákoba,
zpustošili jeho domovinu.]
= 8 Nečítej nám k tíži viny praotců!†
Pospěš k nám už se svým slitováním,
protože jsme krutě poníženi.
– 9 Pomoz nám, ty, Bože naší záchrany,
vysvoboď nás pro své slavné jméno,
– zachraň nás a odpusť naše hříchy,
vysvoboď nás pro své svaté jméno!
– 10 Proč by měli pohané se posmívat:
„Kdepak mají toho svého Boha?“
– Na pohanech zjev – nám před očima –
pomstu za prolitou krev svých sluhů!
– 11 Kéž se k tobě donese křik zajatých,
mocnou paží před smrtí je zachraň!
[- 12 Sedminásob odplať našim sousedům
hanu, jíž tě uráželi, Pane!]
= 13 Kdežto my, tvůj národ, ovce pastvy tvé,†
budeme tě chválit do věčnosti,
zvěstovat tvou slávu z rodu na rod.