V tísni si připomínám, Pane, tvé divy.
– 2 K Bohu volám, hlasitě křičím,
k Bohu volám, aby mě slyšel.
= 3 V den své tísně za Pánem hledím,†
bez oddechu vztahuji ruce,
duše má se utěšit nedá.
– 4 Vzdychám, jak jen vzpomenu Boha,
duch můj zemdlí, začnu-li hloubat.
– 5 Víčka oční nemohu zavřít,
neklidný jsem, neschopen slova.
– 6 Rozvažuji o starých dobách,
o těch dávno minulých letech.
– 7 Za noci tak přemítám v srdci,
rozjímám a srovnávám v duchu:
– 8 „Což Pán může zavrhnout navždy?
Nikdy už se slitovat nemá?
– 9 Navždy se svou milostí skončil,
slovo jeho navěky zmlklo?
– 10 Zapomněl Bůh na slitování,
či svůj soucit odpírá z hněvu?“
– 11 Tak si říkám: „V tom je má bolest,
změnila se pravice Páně!“
– 12 Stále myslím na Boží skutky,
myslím na tvé někdejší divy!
– 13 Uvažuji o všech tvých dílech,
probírám tvé veliké činy.
– 14 Bože, vše, co konáš, je svaté!
Kde je Bůh tak velký jak náš Bůh?
– 15 Ty jsi Bůh, jenž zázraky dělá,
svou moc dal jsi národům poznat
– 16 a svou paží spasil svůj národ,
Jákoba a Josefa syny.
= 17 Uzřely tě vody, můj Bože,†
uzřely tě, chvěly se hrůzou,
zabouřily hlubiny mořské.
= 18 Mraky proudem chrlily vodu,†
mračna zněla dunivým hlasem,
šípy tvé se míhaly jimi.
= 19 Ryk tvých hromů pod koly duněl,†
blesky plály přes celý obzor,
všechna zem se chvěla a třásla.
= 20 Tvoje cesta vedla nás mořem,†
tvoje stezka spoustami vodstev,
aniž nechals za sebou stopy.
– 21 Svůj lid jak stádo vedl jsi rukou
Mojžíšovou a áronovou.