Veleben buď Pán, který osvobozuje svůj lid.
– 2 Bůh povstal – rozprášeni nepřátelé,
prchají před ním, kdo ho nenávidí.
= 3 Rozptylují se tak, jak dým se tratí;†
a jako vosk se taví nad plamenem,
tak hynou hříšníci před Boží tváří.
– 4 A spravedliví před Bohem se těší
a jásají a veselí se blahem.
= 5 Zpívejte Bohu, chvalte jeho jméno,†
razte mu dráhu, pouští přichází.
Jásejte Pánu, radujte se v něm!
– 6 Je otcem sirotků a vdovy chrání
náš Bůh, jenž sídlí ve své svatyni,
= 7 Bůh, který dává domov opuštěným,†
zajaté na svobodu vyvádí,
vzpurníky nechá však žít v pustině.
– 8 Bože, když vyšels v čele svého lidu
a když jsi před ním kráčel po poušti,
– 9 země se třásla, nebe roztékalo
před Bohem, jenž je Bohem Izraele.
– 10 V deštích jsi, Bože, dával hojnost vláhy,
své dědictví, už vadnoucí, jsi křísil.
– 11 Tam utábořilo se tvoje plémě,
z lásky dals, Pane, domov poníženým.
– 12 Pán vyřkl svoje všemohoucí slovo:
„Rozprášil četná vojska Svrchovaný!“
– 13 Králové s vojsky běží, utíkají!
Strážkyně domu rozděluje kořist.
– 14 Zatímco vy si mezi stády spíte,
postříbřila se křídla holubice,
– perutě její zaskvěly se zlatem,
15 klenoty jako sněhem na Salmonu.
– 16 Bašanské hory, to jsou hory mocné,
bašanské hory, to jsou hory mračné.
= 17 Proč vzhlížíte tak závistně, vy hory,†
k vrchu, jejž Bůh si zvolil za své sídlo?
Sám Pán tam bude sídlit do věčnosti.
– 18 Četné jsou vozy Boží, do tisíců:
Pán ze Sinaje do svatyně vchází.
– 19 Vystoupils, Pane, do své vysokosti
a svoje zajaté jsi vedl s sebou.
– Tam pak jsi přijal darem lidi za své,
i ty, co brání se žít v domě Páně.
– 20 Vzdávejte Pánu každodenně chválu:
on sám nás nese, je nám pomocníkem.
– 21 Náš Bůh je Bůh, jenž pomáhá a chrání,
Pán, který ze smrti zná východisko.
– 22 Pán hlavu roztříští svým nepřátelům,
temeno těm, kdo setrvají v hříších.
– 23 „I z Bašanu je přivedu,“ Pán praví,
„přivedu ti je třeba z hlubin moře,
– 24 ať nohy můžeš umývat si v krvi,
jazyk tvých psů ať z nepřátel má podíl!“
– 25 My jsme tě, Pane, viděli, jak vcházíš,
můj král a Bůh jak vchází do svatyně.
– 26 Zpěváci vpředu, vzadu hudebníci,
uprostřed panny do bubínků tlukou.
– 27 Velebí Pána v chórech, Pána chválí
ve slavném shromáždění Izraele.
= 28 Benjamin, nejmladší, jde první vpředu,†
pak judská knížata a jejich pokřik,
knížata Zabulóna, Neftaliho.
– 29 Zjev, Pane, před nimi svou moc, moc Páně,
svou moc, již, Pane, ukázal jsi na nás
– 30 ze svého chrámu nad Jeruzalémem,
ať králové ti přinášejí dary!
– 31 Zkruš zvíře v rákosí, zkruš zástup silných
a všechny, kdo jsou pány nad národy!
– Zašlápni ty, kdo za stříbrem se honí,
rozmetej všechny válečnické kmeny!
– 32 Jenom ať přijdou mocní z Egypťanů,
ať ruce k Bohu vztáhnou Etiopští!
– 33 Zpívejte Bohu, všechny říše světa,
jen hrejte na počest a k chvále Pána,
– 34 jenž nebem projíždí, tím dávným nebem!
Slyšte, jak hřmí svým hlasem, strašným hlasem:
– 35 „Ctěte moc Páně! Září v Izraeli
a jeho velká moc až nad oblaky.“
= 36 Hrozný je Bůh, jenž sídlí ve svatyni,†
Bůh Izraele, dává moc a sílu národu svému.
Veleben buď Pán!