Žalm 62

Jen u Boha se utiší má duše.

2 Jen u Boha se utiší má duše,
jen od něho je moje spása.

3 Jediný on je skála má i pomoc,
pevný můj hrad, že nekolísám.

4 Jak dlouho chcete s jedincem vést válku,
vrhat se všichni na jednoho
– jak na zeď, která hrozí pádem,
na hradbu, která už se hroutí!

5 Ano, jen samé pletky osnovají,
jen ve lži mají zalíbení.
– Žehnají prolhanými ústy
a v hloubi srdce proklínají.

6 Jen u Boha se upokoj, má duše,
vždyť u něho je vše, več doufám.

7 Jediný on je skála má i pomoc,
pevný můj hrad, že nekolísám.

8 Na Bohu stojí spása má i sláva,
Bůh je má skála, záchrana má.

= 9 Důvěřuj vždy jen v něho, všechen lide!†
Před ním si vylévejte srdce:
vždyť Bůh je naše útočiště!

10 Jsou lidé jen jak závan dechu,
jsou všichni smrtelní jen klam.
– Na misce vah až kvrchu vzlétnou,
každý je lehčí než sám dech.

11 Nespoléhejte na násilí,
zanechte honby za lupem!
– A na bohatství, i když vzrůstá,
svým srdcem nikdy nelpěte!

12 Jediné pověděl Pán kdysi,
a toto dvojí slyšel jsem:
– že u Boha je všechna moc,
13 u tebe, Pane, všechna láska
– i to, že odplácíš ty sám
člověku podle jeho skutků.