Volám k tobě, Pane, vysvoboď mě.
– 2 Nakloň, Bože, sluch k mé modlitbě,
nestraň se mých úpěnlivých proseb,
– 3 slyš mě pozorně a vyslyš mě,
neklidný jsem ve své sklíčenosti.
– 4 Zděšený jsem křikem nepřátel,
útiskem a zlobou bezbožníků.
– Rozpoutali zhoubu proti mně,
zuřivě se na mě osopují.
– 5 Srdce se mi v prsou tetelí,
úzkost smrtelná mě zachvátila,
– 6 padá na mě strach a zděšení,
leží na mně nevýslovná hrůza.
– 7 Říkám si: Mít křídla holubí,
uletěl bych, až bych došel klidu.
– 8 Uletěl bych rád co nejdále,
noclehem bych zůstal někde v poušti,
– 9 vyhledal bych si tam útulek
na ochranu před divokým vichrem,
= 10 před bouřením jejich hrdel, Pane,†
před záplavou jejich jazyků.
V městě vidím násilí a sváry;
= 11 ve dne v noci brousí kolem něj,†
po hradebních zdech je obcházejí,
uvnitř vládne bezpráví a útisk.
– 12 V jeho středu číhá záhuba,
klam a křivda z tržišť neodchází.
– 13 Kdyby potupil mě nepřítel,
křivdu od něj dovedl bych snášet;
– kdyby na mne tak zle dotíral,
kdo mě nenávidí, schoval bych se.
– 14 Tys však to byl, člověk jako já,
ty, můj blízký důvěrník a přítel!
– 15 Slasti přátelství jsme ty a já
prožívali spolu v domě Páně.
[- 16 Kéž je za to zmatek posedne,
kéž jsou za to uchváceni smrtí.
– Kéž jdou do podsvětí zaživa,
když je v jejich domech plno zloby!]
– 17 Já však budu k Pánu volat dál,
Pán se smiluje a zachrání mě.
– 18 Večer, za jitra i v poledne
budu kvílet zhloubi svého srdce.
– 19 On mé naříkání vyslyší,
vysvobodí pokojně můj život.
– Neboť lučištníci blízko jsou,
z blízkosti už na mne dotírají.
= 20 Ismael a Jaalam a ti, kteří obývají na východě;†
na výměnu nepřistupují,
neboť odmítají bát se Boha.
– 21 Každý proti jeho přátelům
zdvíhá ruku, znesvěcuje smlouvu.
– 22 Nad máslo je hladší jeho řeč,
ale v srdci hotoví se k boji;
– slova lahodnější oleje,
ale jsou to vytasené meče.
= 23 Svěř se Pánu ve své nesnázi,†
on tě zachová a nedopustí,
aby spravedlivý padl navždy.
– 24 Je však, Pane, svrhneš do hrobu,
že se muži krvaví a lstiví
– nedožijí půlky života!
Kdežto já jen v tebe důvěřuji.