Oběť chvály Bohu přinášej.
– 1 Pán mluví, Pán a Bůh, a volá zem
od slunce východu až na západ.
– 2 Ze Siónu, té hory překrásné,
se v oslnivé záři zjevuje.
= 3 To přichází náš Bůh, a nemlčí,†
všespalující oheň před ním jde,
okolo něho bouře burácí.
– 4 Svolává shora nebesa i zem,
odhodlán konat nad svým lidem soud:
– 5 „Shromážděte mi moje vyvolené,
co při oběti stvrdili mou smlouvu!“
– 6 A nebe hlásá jeho spravedlnost,
že on je Bůh a právem rozsoudí.
– 7 „Slyš, můj lide, nyní promluvím!
Izraeli, proti tobě svědčím.
– Viním tě a soudím tváří v tvář,
neboť já jsem Pán a já jsem Bůh tvůj!
– 8 Nekárám tě pro tvé oběti,
mám tvé žertvy stále před očima.
– 9 Nevezmu však býky z chlévů tvých,
ani nechci kozly z tvého stáda.
– 10 Vždyť mi patří všechna lesní zvěř,
tisíce mám zvířat na svých horách.
– 11 Znám i všechno ptactvo nebeské,
mé je vše, co na polích se hemží.
– 12 Kdybych lačněl, tobě nepovím;
můj je svět i vše, co obsahuje.
– 13 Cožpak já chci býčí maso jíst,
cožpak se chci napít kozlí krve?
– 14 Oběť chvály Bohu přinášej,
plň své sliby vůči Nejvyššímu!
– 15 Ke mně volej za dnů soužení,
vysvobodím tě a vzdáš mi úctu!“
= 16 Kdežto hříšníkovi řekne Bůh:†
„Nač mi odříkáváš přikázání
a mou smlouvu darmo bereš do úst,
– 17 když se vzpíráš mému vedení,
odhazuješ za hlavu má slova?
– 18 Zloděje když vidíš, běžíš s ním,
s cizoložníky jsi jedna ruka;
– 19 ústa ke špatnostem otvíráš
a tvůj jazyk osnuje lež na lež;
– 20 o svém bratru mluvíš hanebně,
na syna své matky kydáš hanu.
– 21 Tohle děláš; kdybych k tomu mlčel,
myslil bys, že já jsem jako ty.
– 22 Pochopte, kdo jste Boha zapomněli,
nežli vás vydám zkáze bez úniku!
– 23 Mne uctívá, kdo vzdává oběť chvály;
kdo správně žije, dojde Boží spásy!“