Žalm 49

Shromažďujte si poklady v nebi.

– ² Poslechněte si, všechny národy,
poslyšte všichni, co jich země nosí,

– ³ vy lidé prostí i vy vznešení,
vy bohatí tak právě jako chudí!

– ⁴ Ať moudře teď má ústa promluví,
jde o poznání z úvah mého srdce.

– ⁵ Sám poslechnu si moudrou průpověď,
za zvuků lyry zjevím svoji tajnost.

– ⁶ Proč bych se bál i v nepříznivých dnech,
kdy zloba nepřátel mě obklopuje?

– ⁷ Spoléhají se na své bohatství,
hojností pokladů se vychloubají.

– ⁸ Vždyť nikdo si svůj život nekoupí,
za sebe Bohu výkup nezaplatí,

– ⁹ je příliš velká cena za život
a nikdy se jí nikdo nedoplatí,

– ¹⁰ tak aby mohl dál a navždy žít
a nikdy nepohlédl do tmy hrobu.

– ¹¹ Vidíme totiž moudré umírat,
stejně jak hyne hlupák nebo blázen.

– ¹² Navždy jen hrob je jejich domovem,
příbytkem pro veškerá pokolení.
– I když jim celé kraje patřily:
všechno, co měli, nechají zde jiným.

– ¹³ Tak člověk ve svém lesku nevidí,
že je jak zvěř, již vedou na porážku.

– ¹⁴ Toť cesta těch, kdo v sebe věřili,
los těch, kdo hojností se vychloubali.

– ¹⁵ Jsou jako stádo, které pase smrt,
a tak se propadají do podsvětí.
– Kráčejí rovnou cestou do hrobu,
tvář jejich zetlí, podsvětí je zhltí.

– ¹⁶ Zatímco Bůh můj život vykoupí,
on z moci podsvětí mě jistě vyrve.

– ¹⁷ Nermuť se, jestli někdo bohatne
a rozmnožuje vážnost svého domu.

– ¹⁸ Zemře a nic si s sebou nevezme,
tu nádheru si pod zem neodnese.

– ¹⁹ Ať zaživa se šťastně vychloubá:
„Chválit tě budou, jak ses tu měl dobře,“

– ²⁰ nakonec vejde do řad otců svých,
co navěky už neuvidí světlo.

– ²¹ Tak člověk ve svém lesku nevidí,
že je jak zvěř, již vedou na porážku.