Pán je ten, který nás vede navěky.
– 2 Velký je Pán a nejvýš hoden chvály
ve městě Boha našeho.
– 3 Vznosně se tyčí jeho svatá hora,
je všemu světu k potěše;
– ten sever nejzazší, ta hora Sión,
to město krále mocného.
– 4 Pán, který sídlí v jeho hradních věžích,
je jeho hradbou bezpečnou.
– 5 Vždyť hle, jak spolčila se řada králů,
přitáhli všichni najednou.
– 6 jenom však pohlédli – a ustrnuli,
s hrůzou se dali na útěk.
– 7 Třasavka děsu je tam zachvátila,
křeč jako bolest rodičky,
– 8 jako když prudký vichr od východu
taršíšské lodi rozbíjí.
= 9 Jak jsme to slýchali, teď viděli jsme ve městě Boha našeho,†
v tom městě Pána zástupů:
Pán zbudoval je pro věky!
– 10 S vděčností, Bože, myslíme v tvém chrámě
na tvoje milosrdenství.
– 11 Jako tvé jméno, Bože, tak tvá sláva
až na kraj země dosahá.
– Tvá pravice je povždy spravedlivá,
12 ať Sión se z ní raduje,
– ať zajásají všechny judské dcery
nad tvými, Pane, rozsudky!
– 13 Projděte Sión, obejděte kolem
a jeho věže spočtěte,
= 14 prohlédněte si jeho opevnění,†
projděte jeho paláci,
ať povíte všem příštím pokolením:
= 15 že takto veliký je Pán,†
náš Bůh po všechen čas a do věčnosti.
Ten, jenž nás vede navěky!